Rozhodně to nebyl ten typ chlapa, se kterým byste si chtěli zajít na skleničku. Nebo mluvit. Nebo mít vůbec nějaké podnikání. Filmoví diváci se ale nemohli nabažit W.C. Pole. Narodil se ve Philadelphii 29. ledna 1880 jako William Cloyd Dukenfield a vydobyl si jedinečné místo v historii Hollywoodu. Zemřel na Štědrý den roku 1946 v Pasadeně v Kalifornii a zanechal po sobě dědictví postavené na misantropii a mistrovském komediálním načasování.
Než se stal mezinárodně slavným na plátně, byl Fields hvězdou Woodville. Žongloval. Vystupoval. V Ziegfeld Folly působil sedm sezón v letech 1915 až 1921. Byla to dřina, ale vyplatila se, když se v roce 1923 otevřel jeho divadelní hit Poppy. Tento úspěch mu v roce 1925 vynesl hlavní roli ve filmové adaptaci Sally of the Sawdust.
Němé filmy ho omezovaly. Do řad předních filmových komiků skutečně neprorazil, dokud nepřišly talky. Publikum konečně slyšelo jeho charakteristický, chraplavý hlas. Tento zvuk byl součástí jeho kouzla. Jeho osobnost na obrazovce – nemilovaný, zábavný darebák a vychloubač – si z velké části vytvořil sám. Nesnášel děti. Nesnášel psy. Miloval dobré pití a ještě lepší podvod.
Fields napsal a improvizoval akci pro většinu svých filmů. Nehrál jen; vytvořil chaos. Jeho filmografie zahrnuje některé z nejvtipnějších komedií té doby:
* Nemůžete podvádět čestného muže (1939)
* My Little Chickadee (1940)
The Bank Dick (1940)
* Nikdy nedávejte cucáku ani pauzu* (1941)
Většina z těchto rolí obsahuje jeho charakteristický grunt. Zdůrazňují, proč zůstává fascinující postavou v historii zábavy. Lidé je stále sledují, aby viděli, jak dokázal ztvárnit tak nechutnou postavu s takovou grácií.
Jednoho dne vystoupil ze své komfortní zóny. Jeho jediná vážná herecká role přišla v roce 1935. Hrál pana Micawbera ve filmu David Copperfield. Byl to ostrý kontrast k obvyklým špinavým, cynickým dováděním. Ale i tehdy byla jeho přítomnost magnetická.
Proč si ho diváci oblíbili? Možná to byla vzpoura proti zdvořilosti. Možná to byla jen touha slyšet ten hlas, který ti říká, abys šel do pekla. Ať je to jak chce, W.K. Fields své vystoupení úspěšně dokončil. Odešel z jeviště s úsměvem a půl prázdnou sklenicí. Konec kariéry mu nepřipadal jako finále. Připadalo mi to jako další vtip, který čeká, až se stane.
