Nové archeologické objevy potvrzují, že starověcí hominidi obývali vyprahlou krajinu severovýchodní Saúdské Arábie a odhalují kdysi prosperující ekosystém podporovaný vlhčími podmínkami. Studie, která se zaměřuje na dosud neprozkoumanou oblast mezi Katarem a Kuvajtem, nalézá důkazy o lidské přítomnosti z doby nejméně před 100 000 lety. To zpochybňuje myšlenku Arábie jako historické bariéry migrace, což naznačuje, že minulé klimatické změny vytvořily období, kdy byl region obyvatelný.
Objeven ztracený svět
Po celá desetiletí zůstával Arabský poloostrov mimo rozsah raného výzkumu lidské migrace. Vědci však věděli, že v regionu kdysi spadlo dostatek srážek na to, aby podporovaly hojný život rostlin a zvířat. Nová studie se zaměřila na 79 jeskyní a okolních oblastí, zejména na místa poblíž starověkých koryt řek a ložisek pazourku, materiálu klíčového pro výrobu nástrojů.
„Jeskyně jsou často důležitými místy pro archeologické, paleontologické a klimatické záznamy,“ říká Hugh Grukatt z University of Malta, vedoucí výzkumník projektu.
Tým našel důkazy o činnosti hominidů v několika jeskyních, včetně jednoho místa posetého více než 400 kamennými nástroji. Zvířecí pozůstatky nalezené s artefakty zahrnují velbloudy, gazely, hyeny, vlky, plazy a ptáky. Obrovské množství přeživších kostí poskytuje bezprecedentní data o minulých arabských ekosystémech.
Čas a důsledky
Analýza nástrojů naznačuje, že hominidé obývali tyto jeskyně před 10 000 až 100 000 lety. Toto období se kryje s dobou, kdy klimatické podmínky umožňovaly nárůst vegetace a populací zvířat.
Monika Markowska z Northumbrijské univerzity, která se na studii nepodílela, vysvětluje, že výsledky ukazují, že Arábie nebyla vždy překážkou pohybu. Místo toho „okna příležitostí řízená klimatem mohla vytvořit příznivější podmínky pro osídlení a migraci“.
Proč je to důležité
Arabský poloostrov byl dlouho považován za geografickou překážku, která lidskému osídlení spíše brání, než aby ho usnadňovala. Tyto objevy přepisují tento příběh. Důkazy naznačují, že starověké populace využívaly období zvýšených srážek k pohybu napříč regionem a potenciálně propojovaly Afriku, Asii a Evropu.
Michael Petraglia z Griffith University zdůrazňuje, že tato studie je jen jedním krokem v širší snaze porozumět dynamickým ekosystémům Arábie. Výsledky zdůrazňují důležitost pokračujícího výzkumu v tomto málo prostudovaném regionu.
Arabská poušť kdysi poskytovala schůdnou cestu pro starověké hominidy. Tato studie ukazuje, že klima hrálo zásadní roli při utváření migračních vzorců a proměnilo to, co je nyní suchou bariérou, na dočasný most pro rané lidi.
