Astronomové potvrdili existenci druhého měsíce obíhajícího transneptunský objekt (TNO) Kaoar, trpasličí planetu nacházející se v ledovém Kuiperově pásu za Neptunem. Tento objev přidává další vrstvu složitosti do již tak zajímavého systému, který také zahrnuje dva prominentní prstence. Nově objevený měsíc je výjimečně malý – jeho průměr se odhaduje na pouhých 38 kilometrů, což z něj činí nejslabší měsíc, jaký kdy byl v okolí TNO objeven.
Kaoar a jeho neobvyklý systém
Kaoar, objevený v roce 2002, má průměr asi 1100 kilometrů a obíhá kolem Slunce v průměrné vzdálenosti 45 astronomických jednotek (AU), což znamená, že dokončení jedné otáčky trvá 284,5 roku. Je součástí Kuiperova pásu, oblasti obývané ledovými zbytky, které zbyly po formování sluneční soustavy.
První měsíc Veyvot byl objeven v roce 2006 a je větších rozměrů – jeho průměr je 80 kilometrů. Skutečná záhada obklopující Kaoar však spočívá v jeho prstencích – Q1R a Q2R – které se vymykají snadnému vysvětlení. Tyto prstence se nacházejí za hranicí Roche, což je vzdálenost, ve které by slapové síly normálně zničily pevné těleso. To znamená, že je drží pohromadě víc než jen gravitace.
Prsteny, měsíce a srážky
Dráha nového měsíce, odhadovaná na 3,6 dne, naznačuje, že gravitačně interaguje s vnějším prstencem Kaoar (Q1R). Zdá se, že prstence jsou ovlivněny rezonancemi s Veyvotem a nepravidelným tvarem samotného Kaoaru. Tato komplexní interakce naznačuje, že prstence a měsíce mohly vzniknout z jediného širokého disku trosek po srážce nebo jiné destruktivní události.
Skutečnost, že prsteny vůbec existují, vzhledem k jejich umístění mimo Rocheův limit, je neobvyklá. Vědci se domnívají, že systém se stále vyvíjí a jeho studium by mohlo odhalit podrobnosti o tom, jak se tyto vzdálené objekty formovaly.
Detekční výzvy a vyhlídky do budoucna
Nový měsíc je slabý (o 9-10 magnitud slabší než samotný Kaohar) a je blízko planety, takže je neuvěřitelně obtížné jej pozorovat pomocí moderních dalekohledů. Ani vesmírný teleskop Jamese Webba přímo nepotvrdil jeho přítomnost na živých záběrech.
Kaoar je však ve výhodné pozici pro další zákryty hvězd – události, kdy objekt prochází před hvězdou, což astronomům umožňuje detekovat slabé objekty v okolí. Tato metoda poprvé odhalila prstence a kandidáta na nový měsíc.
Budoucí generace dalekohledů budou pravděpodobně schopny pozorovat Měsíc přímo. Mezitím tento objev poskytuje silný důkaz, že systém Kaoara je mnohem složitější, než se dříve myslelo.
Studium neobvyklých prstenců a měsíců Kaoaru by mohlo poskytnout klíčová vodítka o formování a vývoji TNO a vrhnout světlo na ranou historii naší sluneční soustavy.
