Myšlenka vypuštění masivních výpočetních potřeb umělé inteligence do vesmíru – orbitálních datových center poháněných solární energií – získává pozornost, ale zůstává spíše v oblasti dlouhodobých možností než v blízké budoucnosti. Zatímco tech miliardáři jako Elon Musk a Jeff Bezos si představují zařízení v gigawattovém měřítku na oběžné dráze po desetiletí a společnosti jako Google a Nvidia experimentují s ranými prototypy, rozsáhlé implementaci stojí v cestě významné technické překážky**.
Poptávka po umělé inteligenci a problém s energií
Explozivní růst generativní umělé inteligence, jehož příkladem je ChatGPT, vytvořil nebývalou poptávku po výpočetním výkonu. To se promítá nejen do enormních prostorových požadavků, ale také do gigawattů energie – dostačující k napájení milionů domácností. Technologické společnosti v současné době silně spoléhají na přerušované zdroje energie, jako je zemní plyn, a tvrdí, že obnovitelné zdroje energie nestačí pro rozsah nebo stabilitu potřebnou pro spolehlivý provoz AI. To je klíčový faktor pro odbočku do vesmíru: neustálý přístup ke sluneční energii bez atmosférických omezení.
Problém měřítka: Je větší, než si myslíte
Hlavní překážkou je nejen spuštění zařízení, ale také jeho enormní velikost. Umělá inteligence vyžaduje čtvereční kilometry plochy pro sběr sluneční energie a odvádění tepla. Na rozdíl od Země vesmír nenabízí vzduch pro chlazení odpařováním. Veškeré teplo musí být vyzařováno, což vyžaduje masivní radiátorové panely. Například Starcloud plánuje 5000 megawattové zařízení pokrývající 16 kilometrů čtverečních – 400krát větší než plocha solárních panelů Mezinárodní vesmírné stanice. To není menší problém; to je zásadní omezení.
Radiace, komunikace a redundance
Vesmír mimo měřítko představuje jedinečné výzvy. Vysokoenergetické záření může zkreslit výpočty, zpomalit výkon a vyžadovat neustálou korekci chyb. Udržování spolehlivé komunikace vyžaduje přesné laserové systémy pro přenos dat mezi objekty na oběžné dráze a Zemí a zároveň boj proti atmosférickému rušení. A provoz tisíců satelitů společně vyžaduje extrémní přesnost, aby se předešlo kolizím nebo poruchám.
Změna krajiny: Bude na poptávce AI záležet?
Vyvstává další otázka: Bude AI stále potřebovat tolik výpočetního výkonu, až budou tato vesmírná řešení proveditelná? Některé studie naznačují, že schopnosti umělé inteligence se mohou s rostoucími výpočetními zdroji snížit a snížit budoucí poptávku. I kdyby k tomu došlo, vesmírná datová centra by stále mohla mít speciální aplikace: podporovat průzkum lunárních nebo slunečních systémů nebo provádět pozorování Země.
Závěrem lze říci, že i když je koncept vesmírných datových center atraktivní, praktická realita rozsahu, inženýrství a nejistá budoucnost vývoje AI znamenají, že zůstává vzdálenou vyhlídkou. Je to výzva, nikoli nemožná, ale její překonání bude vyžadovat průlomy ve vědě o materiálech, radiačním stínění a účinném chlazení, než bude životaschopné.
